Martinů napsal Bergerettes pro klavír, housle a violoncello v roce 1939 během svého pobytu v Paříži. Jedná se o cyklus skladeb složený z pěti miniatur, z nichž každá má trojdílnou formu A-B-A s ústředním kontrastem na způsob scherza. Většina skladeb má skutečně charakter scherzanda, které je definováno energickou, tanečně laděnou vnější částí, jež uprostřed přechází v lyrické trio a opakování da capo.  Do díla se promítá trvalé propojení skladatele se svou rodnou zemí pomocí prvků české lidové hudby.
Pojem "Bergerette" je poněkud záhadný. Historicky se jím označovala francouzská poezie 15. století, tanec živého charakteru 16. století a pastorální píseň 18. století s milostným nádechem. Není známo, zda Martinů nalezl inspiraci v některé z těchto historických souvislostí. Avšak mnohé aspekty by tomu nasvědčovaly – ať už se jedná o taneční charakter v jednotlivých částech prostřídaný kontrastními poeticky laděnými díly, nebo podobnosti ve formální výstavbě.