Česká hudební teorie druhé poloviny 20. století měla několik výrazných vůdčích osobností. Jednou z nich byl nepochybně profesor Karel Risinger (1920 - 2008), jehož badatelský zájem směřoval především k problematice moderních forem a typů hudební struktury (viz harmonie, kontrapunkt a tektonika hudby 20. století). Autoři předkládané monografie vycházejí z Risingerova inspirativního díla a rozvíjejí teoretický výzkum směrem k netradičním jevům v soudobé hudební tvorbě.
Titul je sestaven z jednotlivých statí předních hudebních vědců, estetiků a pedagogů, ve kterých se věnují různým aspektům práce Karla Risingera a jejímu přínosu a dopadu.