Jacques Ibert (1890 – 1962) byl francouzský skladatel klasické hudby známý pro svou stylistickou rozmanitost, eleganci a nezávislost tvůrčího přístupu. Narodil se v Paříži a hudbě se věnoval již od dětství, studoval na pařížské konzervatoři, ale jeho studium byla přerušeno první světovou válkou, během níž sloužil jako důstojník ve francouzském námořnictvu. Po válce v roce 1919 získal prestižní grant Prix de Rome, který mu umožnil pobyt v Itálii, zejména ve Francouzské akademii v Římě , kde později působil také jako ředitel. Ibert psal hudbu pro široké spektrum žánrů, napsal sedm oper, pět baletů, orchestrální suity, komorní hudbu, filmovou a jevištní hudbu. Díky své schopnosti kombinovat lyrismus, humor a brilantní instrumentaci bývá označován za jednoho z nejpozoruhodnějších francouzských skladatelů 20. století, který se nevázal na žádnou konkrétní slohovou školu.